Ve čtvrtek 21. ledna 2021 nás po delší nemoci opustil čestný a dlouholetý člen ČSFV Slavomír Chmela. Slavo, jak mu kamarádi říkali sice žil od svých dvaadvaceti let na Slovensku, ale původ Moraváka nikdy nezapřel. Narodil se v roce 1932 v Chropyni, okres Kroměříž, své mládí prožil ve Varnsdorfu, kde absolvoval střední odbornou školu a od svých 18 let se aktivně věnoval sportovní gymnastice, později horolezectví. Tato sportovní oblast ho tak nadchla, že se brzy stal organizátorem náročných horolezeckých akcí. V barvách Slovenského reprezentačního družstva se v roce 1959 zúčastnil první expedice na Kavkaz, kde poprvé vystoupil na vrcholek – pouhých 5 tisíc metrů n.m..
Slavo byl také organizátorem "Horolezeckých dní", které se každoročně konaly v Porubke u Žiliny. V roce 1964 vystoupil traverzem na legendární vrchol Ušby (4710 m), což byl první výstup ze severu na jih. V tomto samém roce se podílel na založení Československé horolezecké školy, která měla sídlo ve Vysokých Tatrách. Po návratu z další expedice na Pamír v roce 1967, kde dosáhl svým výstupem vrcholu hory Pik Lenina (7134 m) byl jmenovaný ředitelem této školy. Tuto funkci vykonával až do roku 1975. Za další a úspěšné horolezecké expedice na Pamír dostává zaslouženě za své sportovní výkony titul Mistra sportu.
Jeho výpravy po roce 1975 směřovaly opět na Pamír, Saharu a na Fanské hory. O jeho činnosti v tomto sportovním odvětví by se dalo napsat mnohem víc, ale nicméně důležitou stránkou jeho aktivit bylo fotografování přírody a momentek z horolezeckého dění a později filmování. V roce 1979 jej přátelé pozvali na prohlídku jedné nepřístupné jeskyně, a to se stalo pro Slava osudným. Stal se členem Slovenské speleologické společnosti. Pod její hlavičkou organizuje již v tomto roce svou první jeskyňářskou expedici do bulharských, rumunských a maďarských jeskyní. Jeskyně nejen zkoumá a mapuje, ale také zde natáčí své první dokumentární snímky.
V roce 1980 založil v Žilině jeskyňářskou skupinu se kterou uskutečnil Slovenské expedice do druhé nejdelší jeskyně světa na Ukrajině (Optimističeskaja – přes 145 km). Jeho zásluhou se oblastní skupina Slovenské speleologické společnosti jako jediná na Slovensku věnovala bohaté fotografické, dokumentární a filmové činnosti.
Od roku 1978 Slavo realizoval přes 400 titulů dokumentárních, reportážních a odborných filmů, které natáčel v Evropě, Asii a v Africe. K jeho prvotinám patřil dokument výstupu na horu Elbrus a na africký Hoggar. Jeho další dokumenty získaly několik hlavních cen na mezinárodních festivalech a celostátních soutěží neprofesionální filmové tvorby. Můžeme jmenovat úspěšný film "S karbidkou a halogenem", který získal ve Francii jednu z hlavních cen, nebo jeho filmy "Optimističeskaja", "Nebojte se kataraktu" a "Mám 20", které zaznamenaly pro Slava vysoké ocenění z festivalu Moskva 1987 – trojnásobný laureát festivalu. Další ocenění získaly jeho filmy " S přilbou a zápisníkem", "Ortoptika", "Lano" a "Diabász ". Následovaly filmy "Velká akce" a " Pro klid duše", Korálová", "Akce Společník" a mnoho dalších. Z horských filmů lze vzpomenout " Fanské hory", "Pamír", "Kavkazské končiare", "Cestování Saharou" a " Tadžické miniatury".
Filmování v podzemí je náročné po všech stránkách. Početné úspěchy nebyly vykoupené jen sebezapřením, fyzickou námahou a houževnatostí, ale vyžádaly si bohužel i krutou daň. Při jednom filmování v maďarské propasti Diabász v roce 1984 padající balvan Slavovi doslova rozdrtil nohu. I když se po této události stal invalidním důchodcem, své záliby se nevzdal a se zaťatými "zuby, nehty" znovu a znovu obléká na sebe overal a vstupuje se svou kamerou do říše ticha a věčné tmy, aby pro nás zaznamenal nezapomenutelné zážitky a skrytou krásu podmaněnou spadajícími kapkami do průzračných jezírek se smaragdovou vodou.
V těchto letech přesvědčuje i svého bratra Petra, známého filmaře a spolu vytvářejí další díla oceněná nejen u nás, ale i na zahraničních festivalech. Z jejich autorské dílny můžeme jmenovat " Labský traverz", (film byl promítán i v Německu – televize Drážďany, v televizi v Čechách i na Slovensku), "Blázni v podzemí", "Tajemství Amatérské jeskyně" (promítaný rovněž i v televizi), "Lískovská jeskyně", "Kortmanka", "Pod betonovými sintry", „Zlá díra“ aj.
Také město Žilina, kde Slavo žil přes padesát let ocenilo jeho bohatou společensko-prospěšnou činnost a celoživotní dílo titulem" GENIUS LOCI SOLNENSIS. Získaná ocenění, mezi něž patří "Zlatá medaile UNICA", ocenění Národního osvětového centra Bratislava - "medaile Daniela Gabriela Richarda" za filmovou tvorbu, " Stříbrná plaketa Slovenské speleologické společnosti", "Zlatý odznak IAMES " aj., jakoby Slava hnala dál a dál za dalšími náměty. Vznikl jeho satirický film " Sme super" a jedno z posledních děl "Jeskyně nad Vyvieračkou" a „Otcova jeskyně“. Nejen při natáčení dokumentu o Amatérské jeskyni, ale i při jiných akcí jsem měl možnost vidět Slavovu vitalitu a tvrdohlavost. I přes tělesné omezení neváhal vyrazit na "akci", kde s berlou v ruce slézal provazové žebříky, strmé svahy a prodíral se plazivkami jen proto, abychom my, diváci mohli pohlédnout na krásu podzemí, která navždy zůstane pro nás utajená. Čest jeho památce!
