Nejsem žádný organizátorský matador, ale jednak jsem jezdil jako autor na filmařské soutěže před více než čtyřiceti léty, jednak jsem se motal jako dobrovolník při organizaci Brněnské šestnáctky, ale také jsem vyzpovídal Ing. Emila Pražana a Petra Chmelu, dozvěděl jsem se od kamarádů, jak je to i v případě hudebních festivalů. Že se soutěžní přehlídky (případně festivaly) amatérských filmů neobejdou bez finanční podpory, protože na rozdíl od koncertů nemohou počítat se znatelným finančním příspěvkem ze vstupného a také se těžko stanou akcemi masovými, je asi jasné. Ale ono nejde jen o finanční podporu.
Nechci nějak obhajovat období komunistické totality, sám jsem aktivně zvonil v listopadu 89 klíčemi, ale musím poznamenat, že náš antikomunismus nás vede ode zdi ke zdi a za některé předešlé praktiky se zbytečně stydíme a nesmyslně je rušíme, protože prostě byly smysluplnější, než ty dnešní. Do nebe volající je například zrušení objektu centra volného času Lávka, ale to je na jiné vyprávění.
Jak jsem poznamenal, na přehlídce výsledků tak ušlechtilé volnočasové aktivity, jako je natáčení amatérských filmů, těžko vyberete nějaké znatelné peníze. Tak je velkým problémem pro organizátory to, že dotace ve většině případů mohou pokrýt jen něco mezi polovinou a třemi čtvrtinami rozpočtu. Zbytek musí pořadatelé někde vyčarovat. Je to způsobeno šablonovitým přístupem zřizovatelů dotačních titulů všech úrovní a jakýmsi pseudopravicovětržním přístupem – ať se finančním podílem někoho jiného prokáže, že je o danou akci zájem. Jako by se posuzovatelé žádostí báli sami říct, že tato aktivita má smysl a že ji celou zafinancují. Že u menší dotace pořadatel odpracuje na vyřízení dotace hodiny, jejichž hodnota (kdyby je měl zaplacené) je srovnatelná se získanou výší dotace, je až na úrovni úvahy, jestli není jednodušší jít někam na brigádu, peníze vydělat tam a pak je použít na akci dle libosti. A to vím o případě, kdy pořadatel následně dostal pokutu, kterou musel zaplatit z „nějakých svých peněz“, protože zapomněl půl roku po akci poslat poskytovateli výroční zprávu činnosti spolku.
Ale jak jsem psal, nejde jen o peníze. Dříve existovala kulturní střediska, která jsou také různě rušena a transformována, některá už několikrát, a stávají se spíš organizátory zábavy pro voliče dané obce. Nějaká hrdost, že v našem městě probíhá něco významného, či dokonce mezinárodně významného, je v pozadí, důležité je, aby to mělo ohlas u voličů, a pokud ne, je to na druhé koleji. Situace, kdy je na onom středisku nějaký pracovník, který přehlídku organizuje a má k ruce dobrovolníky, je už také stále více vzácností. Vrcholem pseudopravicovětržního přístupu je, že příslušná kulturní střediska vybírají od organizátorů filmařských přehlídek pronájem za sál, který obec vlastní.
Takovou (ne)podporou si ale obce pod sebou podřezávají větev. Při takto zanedbatelné podpoře už totiž organizátor může hledat, a často nachází, výhodnější a vstřícnější podmínky jinde, sál zeje prázdnotou, obec mizí z širšího povědomí. Politikům to nevadí, protože peníze na koncert Dády Patrasové nebo jiného zábavného odpoledne pro rodiny voličů (bez vstupného) vždycky v rozpočtu najdou – je třeba zajistit „chléb a hry“.
Tak, a po tomto článku my už nikdy žádnou dotaci nedostaneme. Ach jo.
Výsledky letošního ročníku najdete zde.
