Když se někdy v 19. století našel v archivech Friedricha Schillera dopis od Wolfganga Goetheho, mohli si v něm ti, kteří ho nalezli přečíst tuto větu: „Milý příteli, nemám čas napsat ti krátký dopis“. Z těch řádků vyplývá, že každé literární dílo, i ten obyčejný dopis prostě vyžadují potřebný čas a také přípravu. Něco podobného platí i o filmu, ať je to ten často viděný profesionální nebo amatérský. Pokud jde samozřejmě o takové, na které jsme ve své poměrně početné skupině diváků zvyklí, a které patří k současné špičce v oboru amatérského filmu. Mluvíme o oboru, nikoliv o nějakém „koníčku“. Koníčkem se rozumí například sbírání pivních tácků nebo odznaků. A také se netýká záznamů, které je dnes a denně možné spatřit na telefonech našich spoluobčanů. A kteří si často myslí, že jsou také filmaři.
Konec roku nám mohl připomenout jisté bilancování. I když to bylo někdy s obtížemi, přece jen jsme si mohli díky šikovnosti některých pořadatelů prohlédnout některé soutěžní filmy, které se dostaly až na obrazovky našich monitorů.
Při této příležitosti lze připomenout slova docenta Jana Kučery, který jako pedagog FAMU napsal několik prací pro ty, kteří se chtěli něco nového dozvědět o dramaturgii a střihové skladbě, a který řekl, že už po čtyřech nebo pěti záběrech pozná, jaký bude sledovaný film. Pro některé mohla jeho slova znít poněkud nadneseně, ale ukázalo se, že měl pravdu. Základem dobré dramaturgie je, že ve filmu je právě tolik záběrů, které v něm jsou zapotřebí. Na druhé straně také to, že v nich žádný nechybí. Možná to zní až moc jednoduše, ale když si to promyslíme, nelze nesouhlasit.
Když uvedeme jeden přiklad z toho, co je pro amatérský film naprosto specifické, tak musíme především přijmout, že v něm nacházíme na našich soutěžích filmy, které žádný profesionál netočí. Jsou to filmy v žánru, který sami autoři nazvali jako minuta filmy. V teorii je sice něco o black-outu, ale ponechme teorii stranou. Pořadatelé je uvádějí nejspíše proto, že jejich prostřednictvím přispívají k osvěžení soutěžní kolekce. Právě v těch šesti až dvanácti záběrech se totiž pozná, jak si autor počínal s výběrem, dramaturgii a střihem filmu. Tam se ukáže, který záběr by tam mohl být navíc nebo který by mohl naopak scházet. V dokumentech a reportážích nebo i ve filmech hraných je to stejný tvůrčí problém. Nepřehánět ale také nevynechat. O tom, jestli byl film příliš dlouhý nebo naopak krátký rozhoduje několik faktorů. Dramaturgie a střih jsou v tomto ohledu velice důležitým prvkem.
