Ahoj Pavle,
ve všem, co píšeš, máš pravdu, ale zaobíráš se především hraničními, tedy ne-čistými případy. Kombinování žánrových postupů je výrazem kreativity, může se povést nebo nemusí, ale osobně je vítám, je to vzrušující. Ovšem pak jsou tu čisté podoby žánrů, ve kterých bychom měli mít jasno.
Žijeme v době zpochybňování všeho. V tom duchu se nese Tvůj příspěvek a částečně i příspěvek pana Pražana. Uvádíte (Ty s odvolávkou na něj), že bylo obtížné, než se významní odborníci „dopracovali k určení žánrů“, které se „tvořily v diskusích s dalekosáhlou praxí renomovaných profesionálů, kteří zasedali v porotách.“ Hurá! Sem s ním! Pokud se už někdy dospělo k popisu žánrů, podle kterého se můžeme řídit (v čistých podobách filmů), proč je zde nezveřejnit?
Já jsem se pokusil o vlastní definici dokumentu, reportáže, experimentu. V naší porotě jsme se na ní bez problémů shodli a postupovali podle ní. Pokud se Vám nezdá, nezpochybňujte, ale překonejte ji konstruktivně popisem lepším!
Samozřejmě, můžeme v rámci zpochybňování všeho spojit dokumenty s reportážemi, pak dokumenty s hranými filmy, pak s nimi i videoklipy (stejně jsou hrané) a tak dál, až se dostaneme pohodlně k tomu, že budeme mít jen kategorii „film“, pokud někoho nenapadne, že to už není film, ale „video“. OK, proč ne? Ale domnívám se, že pokud kategorie jednou vyhlásím, měl bych dát vodítko, co si (v čisté podobě) pod tím představuji. Alespoň jako vyhlašovatel či pořadatel soutěže. Buď přímým vyjádřením v propozicích nebo odvolávkou na dostupný dokument.
Já jsem to udělal (a pod vlivem této diskuse teď doplnil) aspoň jednou větou v nových propozicích Arsfilmu: https://khiaf.eu/arsfilm/