Emile,

výborně napsáno! Zcela souhlasím. Při své profesionální práci třeba pro televizi jsem si vždy cenil spolupráci s dramaturgem. Jsem autorský typ a tak si většinou píši i scénář a filmy si i předstříhávám. a jak vidím i u kolegů, kteří to mají podobné, stává se nám, že někdy - zaujati svým dílem - málo myslíme na diváka a tehdy je dobré mít za zády dramaturga, který vám ten pohled k němu vrátí. Prostě vám řekne, tady se mi ta sekvence jeví příliš dlouhá a tady by to naopak mohlo být krátké a to, co chcete říci, nesrozumitelné. Jistěže se někdy dostaneme do rozporu, ale je dobré slyšet názor profesionálního dramaturga. Druhou věcí je, do jaké míry je dramaturgům dáván prostor a berou se jejich připomínky vážně. U děl, kde ne, je to mnohdy znát právě už v těch prvních záběrech, jak cituješ pana docenta.

Ještě k těm minutafilmům, o kterých uvádíš, jak jedinečný příklad školení se v dramaturgii je jejich tvorba. Dobře si pamatujeme skvělou soutěž Chebská minuta, která se později - ač nesla i potom stejný název - změnila na filmy se stopáží do tří minut. Myslím, že dnes již soutěž neexistuje. Chebskou minutu jsme měli moc rádi a nevynechali jsme žádný ročník. A dělat filmy s touto stopáží nás hodně vycvičilo právě v přemýšlení nad dramaturgií. Navíc ta povinná krátkost stopáže se nám líbila i kvůli tomu, že šetřila náklady na tehdejší značně drahý filmový materiál, který byl navíc pro kazetové kamery, na které jsme točili, i nedostatkový, protože se dovážel ze Západu. No a jedna kazeta měla stopáž 3 min a 25 s.