Časopis Videohobby má tradici 80 let, i když s jinými názvy. Je správné, že do jeho obsahu přispívají další, takže veškeré informace, rozbory, hodnocení soutěží, technické novinky, prostě vše další dostává větší pestrost a rozmanitost. Jsou tam i rozhovory s autory, takže se dá říci, že jeho skladba má svou přitažlivost pro širší okruh čtenářů. Těm, kteří začínají přispívat, je však třeba zdůraznit, že i novinařina má svoje principy, svoje žánry, a že článek by měl mít svoji stavbu tak jako film. Vždyť k tomu slouží i příslušná fakulta. Je zapotřebí si přečíst, jakým jazykem se do něho píše.
Několik příkladů: Při hodnocení soutěže není významné psát o tom, jaké bylo počasí, jak bylo obtížné najít kino, jak nefungoval kávovar a že si někdo dal před promítáním pizzu. Prosím, jde jen o odborné posouzení soutěže. Laskavý čtenář to očekává. Když někdo někoho osloví v rozhovoru, klade mu otázky, ale z principu si oba netykají, i když tak v životě běžně činí. To proto, že čtenáři může být líto, že k té osobě tak blízko nemá. Zcela mimochodem, byla to zásadní chyba také při rozhovorech na stanici NOE, protože ve veřejném projevu v TV to vede k tomu, že divák se může snadno domnívat, že jde o nějakou uzavřenou společnost.
Autor se neoznačuje jako režisér. Už v sedmdesátých letech bylo stanoveno slovo autor z toho důvodu, že amatér není jen režisér, ale často i kameraman, scénárista, zvukař a střihač v jedné osobě. Stejně tak bylo stanoveno v těchto letech na kongresu UNICA, že se užívá slova neprofesionální, mimochodem, má to UNICA i ve svém názvu.
Svoje články o soutěžích pište prosím, rozsahem přiměřeně. Není možné, aby jedna krajská soutěž se psala na jednu a půl strany a druhá na tři strany. Jedna maličkost. Novináři při konečném podpisu pod článkem neužívají akademické tituly. Někteří tuto zásadu porušují.
Všechny tyto připomínky vycházejí z toho, že jsem jako vždy, prováděl opravy druhého čísla VH, které brzy vyjde. Mimochodem, vzhledem k dotacím MK ČR, je také mojí povinností posílat pravidelně hodnocení čísel časopisu příslušnému odboru ministerstva. Tímto úkolem mě pověřil šéfredaktor Jan Vačlena. Proto si myslím, že v zájmu zachování dosavadní přízně ministerstva je nutné zachovávat jistá pravidla novinářské práce, které přísluší odbornému časopisu.