Ano, několik slov o tom, co je svébytný žánr aktu, už padlo. Názory na to, které po článku tu a tam zazněly, potěší. To jen několik poznámek k poslednímu článku. Není daleko k tomu, abychom se zamysleli nad tím, co už bylo předmětem úvah těch, kteří tu byli před námi. Když před pětapadesáti lety začínala točit režisérka Věra Chytilová, došlo i na to, že se objevila v několika porotách amatérského filmu. Tenkrát na naléhání docenta Jana Kučery z FAMU.
Ne že by měla tak vřelý vztah ke svým amatérským kolegům, ale přišla s jednou zvláštností. Přinesla krátký dokument s názvem „Strop“. Natočila ho skrytou kamerou a skrytým mikrofonem. Z filmu jsme se dozvěděli, o čem si vyprávějí modelky ve svých šatnách, když se chystají vystoupit na molo. Všechny hovořily o tom, jak si dělají nehty, jaké si koupily boty a jaké barvě šatů dávají přednost, a také jací muži se jim líbí. O tom, jakými cestami docházejí ke svým myšlenkovým pochodům, se dá říci, že šlo vždy jen o banality. Když si s nimi režisérka promluvila, ukázalo se, že o něčem jiném ani mluvit nedovedou. Proto ten strop. Jinak se tenkrát říkalo „prázdný ořech“. Takové poznámky bylo slyšet o člověku, který měl nevalný všeobecný rozhled.
Televizní stanice a ženské magazíny i dnes zaplňují svoje programy a stránky tím, že se na nich objevují fotografie a texty o modelkách, začínajících seriálových herečkách a zpěvačkách populární hudby. Nazývají je celebritami. To, že by se stejným způsobem představovali ti, kteří například patří mezi medicínské kapacity nebo vědce, nemůže být ani řeči. Co takoví lidé znamenají a koho by to zajímalo? Celebritou nemůže být ani vynikající malíř, literát nebo filmař. Tím méně dramatik. Kdyby dnes režisérka znovu přišla na svět, nepřestávala by se divit, že se vlastně vůbec nic za tu dobu nezměnilo. Ale už Jan Werich říkal: „Když chcete diváka potěšit, vezměte na jeviště dvacet osmnáctiletých holek. Můžou být úplně blbé, to divák stejně na první pohled nepozná“.
Dnešní úvaha není příliš povzbudivá. Ale poslední průzkum, který ukázal, že dvacet procent dospělých u nás neví, kdy vznikla republika a padesát procent neví, kdy byl mnichovský diktát, také o něčem svědčí.
