Pokud je správná informace o tom, že ve středu 5. září sedělo na soutěži UNICA v Blansku v místním kině jen 5 českých amatérských filmařů kromě těch, kteří měli co do činění s organizací akce, pak jde o jev skutečně neuvěřitelný. Statistika je neúprosná. V roce 1981 bylo na této soutěži, která se konala v maďarském Siofóku 60 Čechoslováků a v roce 1984 v tehdejším Karl Marx Stadtu (dnešní Chemnitz) 80 našich lidí, vesměs členů filmových klubů. Bylo to snad tím, že bychom se tehdy měli o tolik lépe a že si to mohli tito filmaři snadněji dovolit? Pravda je jiná.
Filmaři se sdružovali do 120 klubů a měli 8 tisíc aktivních tvůrců a další 4 tisíce těch, kteří byli členy klubů, i když byli spíše diváky a kritiky. Tak to fungovalo ve všech klubech. Amatérský film byl vždy tzv. malý obor. Není ale náhodou, že pražský ČKK měl v té době 360 členů a dnes jich má sotva desetinu. Pravda, fotografů bylo tehdy víc, něco kolem 35 tisíci. Ale přiznejme si, že film byl přece jen po tvůrčí i technické stránce složitější. Můžeme se ptát. Kde byli v onu středu ti zájemci z Brna, Olomouce, Přerova, Kroměříže a ze Zlína, kteří by do Blanska dojeli i na kole? Příčiny hledejme jinde. Existovala síť metodických, zařízení, ve 14 krajích byla krajská kulturní střediska a ve 108 okresech Československa okresní kulturní střediska se svými poradními sbory. Po revoluci došlo k jejich zrušení a zůstala jen NIPOS Artama v Praze, která následovala po Ústavu pro kulturně výchovnou činnost. V Hradci Králové je dnes Impuls, který se svou organizační strukturou podobá dřívějším střediskům. To je ale svým způsobem výjimka. Těžko říci, zda zrušení těchto zařízení by nebylo možné přirovnat ke starému českému úsloví, že se s vaničkou vylilo i to pověstné dítě. Navíc se v té době rozšířilo to, že je nutné být „nezávislým“. O tom, co je nezávislost, by se dalo diskutovat. Ještě dnes si mnozí myslí, že podpora spolků a klubů je věcí minulého režimu, což je někdy spojováno se jménem prof. Zdeňka Nejedlého. Hluboký omyl. Už Masaryk razil tendenci, že člověk má osm hodin na spánek, osm hodin na práci a osm hodil na čas pro rodinu, ušlechtilou činnost a sebevzdělávání. Proto ten vznik velkého množství spolků a klubů za první republiky. V dnešní době, kdy se spolkům daří daleko méně, je volný čas spíše vyplněn sledováním plytkých televizních seriálů, které toho s uměním nemají mnoho společného. Změnu k lepšímu lze jen těžko očekávat. Ale k zamyšlení nad tím, aby se lidé více sdružovali, určitě stojí zato.
