Když se v roce 1990 sešlo 100 pozvaných amatérských filmařů v Přerově, aby se dohodli na dalším směrování oboru po Sametové revoluci, objevil se nový výraz v některých projevech tehdejších účastníků. Bylo to slovo „nezávislý“. Přirozená reakce na to, co bylo důsledkem očekávaného zrušení filmového monopolu, který na základě prezidentského dekretu z roku 1945 zakazoval nejen placení honorářů těm, kteří nemají film jako své povolání, ale i vstup do kin. S jedinou výjimkou, že se v nich konají soutěže amatérských filmů se souhlasem příslušných úřadů. Příkladem může být Litomyšlská lilie. Dokonce vznikl i Nezávislý svaz pro film a video, takže se toto slovo dostalo i do názvu nového seskupení v oboru. Později se slovo z nové organizace „nezávislý“ vytratilo a bylo nahrazeno slovem „Český“.
Po několika desítkách let se ale stejný výraz objevil znovu. Máme nezávislý film a dokonce i soutěž nezávislých filmů. Podle propozic této soutěže ale není určena amatérům. Jinými slovy, jde o jisté označení, které bylo známo už dříve, totiž film poloprofesionální. Když se na Filmdatu psalo o tom, jak někteří lidé, přicházející do oboru, navrhují zrušení soutěží a zasílání filmů elektronicky, rozhodně to byly jen návrhy jednotlivců. V nastalé korespondenci s některými z nich byla nabídnuta možnost, aby se tito lidé angažovali v nějakém orgánu, který napomáhá dalšímu rozvoji oboru amatérského filmu, protože ti, co v nich jsou, bohužel stárnou a je zapotřebí zapojení těch mladých. A tak se znovu ozvalo to slovo. „My nemůžeme jít do něčeho takového, protože jsme nezávislí“. Taková byla jejich rozhodná odpověď.
Ten, kdo se alespoň trochu zabýval sociologickému pohledu na svět, docela dobře se mohl seznámit s tím, že nezávislost člověka je zcela zpochybnitelná, protože člověk je svým způsobem závislý od narození až po závěr svého života. Je závislý na tom, v jaké rodině se narodí a vyrůstá, je závislý na výchově rodičů, na tom, jakého dosáhne vzdělání a v rozhodné míře je závislý na svém zdraví, v umění na míře svého talentu, je závislý na svém zaměstnavateli, na financích, které vlastní a také s tím, s kým se v životě setká, aby ho podpořil v jeho snažení. To všechno jsou okolnosti, které zcela vymezují jeho domnělou nezávislost. Můžeme je shrnout k přesvědčení o tom, že bychom nějaké absolutní nezávislosti neměli zcela a beze zbytku věřit.
