Krajské soutěže v našem oboru byly vždy důležité. Vždyť se po nich vybíralo nejen na soutěž celostátní, v dnešním době reprezentované Českým videosalonem v Ústí nad Orlicí, ale mnohdy i na nastávající celosvětovou soutěž UNICA. Vždycky byly kraje kvalitativně slabší a jiné, které ve svých výsledcích určovaly kvalitu soutěže celostátní. Pokud se letošního bilancování krajských výsledků týče, měli bychom se zamyslet nad několika skutečnostmi. Jsou kraje, kde je jejich nižší autorská účast předpokládaná.
Podíváme-li se do Tachova, najdeme zde stálou účast jednotlivců, hlavně dokumentaristů, jednak z pořadatelského města, tak i z jiných míst, například z Domažlic. Můžeme se ptát, kde jsou ti autoři z velkých měst, jakými je Plzeň nebo Karlovy Vary? Právě tam po celá desetiletí soutěžili autoři, kteří určovali směr vývoje amatérského filmu nejen ve svých regionech, ale v celostátním měřítku. Nekonání soutěže v Ústí nad Labem téměř eliminovalo účast autorů z téhož kraje tak jako z kraje Libereckého. Svůj standard si udržuje kraj Královéhradecký. Ztrácejí ale i kraje moravské, které byly v minulosti velice aktivní. Takové Brno, Olomouc, Kroměříž, nebo Přerov, to byla vždy místa, která výrazně promlouvala do hodnocení nejen krajských, ale i celostátních nebo dokonce mezinárodních soutěží. A teď se vraťme k tomu podstatnému.
Když se v krajích dá najít alespoň několik filmů do dvacítky, proč ve Zruči nad Sázavou mohlo být promítnuto 46 filmů? Pokud koná soutěž nějaký úřad, pak pochopitelně nestačí, když soutěž jednou za rok vyhlásí. Některé z nich to berou tak, že mají ve městě dalších padesát jiných aktivit, a proto je krajská soutěž amatérů jedna z nich, po níž si prostě škrtnou čárku na důkaz toho, že už ji mají za sebou. Příklad najdeme i v tradičních soutěžích celostátních, jakými byly Benátky filmových amatérů nebo Beskydský ještěr. Rozdíl spočívá v tom, že pořadatelský úřad nespoléhá na jednu úřednici při přípravách soutěže, ale dovede se opřít o kolektiv, který může být zcela bezpečně označen jako tým odborníků. A to jsou ti, kteří s autory pracují po celý rok, a nejen měsíc před termínem akce. A takový najdeme právě ve Zruči nad Sázavou.
Ale aby nešlo jen o kritiku. Potěšitelným jevem bylo zařazení kategorie studentských filmů. To se projevilo zejména v Praze, ale koneckonců ji v jiných krajích. Málo platné, existence pedagogického vedení ve výsledcích jednotlivých filmů bylo znát. Autoři v něm našli platné dramaturgy, kteří jim pomohli nejen se scénářem, ale v průběhu samotného natáčení a posléze i při zpracování jejich soutěžních prací. Takže alespoň jedna důležitá pozitivní změna, která, jak všichni doufáme, ovlivní i příští léta trvání našeho oboru.
