Se vznikem digitální fotografie a videa dnes každý majitel telefonu může mít pocit, že je také fotografem nebo i filmařem. Dokládají to milióny snímků, které každodenně vznikají. Lidé si je posílají, a zároveň je i pro sebe hodnotí. Jejich úroveň ale ve své velké většině prokazuje, že řemeslo, jak se zkráceně říká tvorbě těchto snímků, prostě neovládají. Malý příklad najdeme u denního pořadu televize Prima, nazvaný „Divošky“. Na těch krátkých snímcích bychom mohli nalézt celou řadu chyb a tvůrčích omylů
Když se od tohoto faktu odpoutáme, můžeme se dostat k jednomu problému z našeho oboru. Můžeme ho nazvat jistou nerovnováhou nejen počtu, ale hlavně kvality filmů, které začínají v krajích a pokračují do celostátní soutěže, která v tomto čase mění svůj název z Českého Videosalonu na České vize. Na nedávné schůzi v NIPOS-Artamě došlo k projednání zásad nového organizačního uspořádání, které se týká nejen této akce, ale i soutěží dalších. K tomu se zásadním způsobem vyjádřil nový metodik Jiří Forejt.
Nové soutěže v současné sobě vznikají i pod originálními názvy, jiné zanikají. Dokonce i ty, které jsou mnohaleté. Nad jednou věcí je však nutné se zamyslet. Každý kraj má něco kolem miliónu obyvatel. Jak je možné, že na krajských soutěžích je někde 11 filmů a jinde kolem padesátky? Dá se předpokládat, že v každém z nich při obrovském čísle přístrojů, jakým jsou dnes kamery, fotoaparáty, počítače a mobily, by mělo být nejméně sto potencionálních autorů, jejichž filmy by mohly splňovat možnosti veřejného uvedení na soutěži, bez ohledu na to, jestli je krajská, celostátní nebo i mezinárodní.
Pořádání jakékoliv akce, kterých je u nás v současnosti téměř padesát, je spojeno s velkým organizačním úsilím. Nestačí, aby příslušná organizace, ať už nějaký kulturní dům nebo i úřad poslal těsně před pomocí internetu nebo i rozhlasu či okresních nebo krajských novin datum pořádání akce. S autory se musí pracovat po celý rok. A jako příklad lze uvést nevelké město Zruč nad Sázavou, kde se na krajské soutěži promítalo 46 filmů.
A co diváci? Těch, kteří se přijdou podívat na amatérské filmy, je také poskrovnu. A zase, jiný příklad. Na letošní, nedávné soutěži Střekovská kamera v Ústí nad Labem přišlo na soutěž, jak se říká, z ulice, lidí kolem padesátky. To je číslo, které jinde nelze zaznamenat, ani když připočítáme samotné autory. Je to sice stará fráze, ale stále platí. Všechno je prostě v lidech.
