Pandemie, která převzala nadvládu nad osudy lidí celého světa, stále pokračuje. Ovlivnila životy nás všech a citelně zasáhla i do našeho oboru amatérského filmu. Velká plátna s desítkami diváků se proměnila na sledování filmů jednotlivci v úzkém soukromí na obrazovkách monitorů. Pořadatelé mění termíny nebo ruší soutěže, jiní se nevzdávají a prezentují filmy divákům v elektronické podobě. To, jak dopadla úroda natočených filmů v minulých měsících, se dozvíme už brzy, v krajských soutěžích. Přestávka má svoje důsledky i jinde. Tím, že se autoři a zájemci o obor nesetkávají, přicházejí na pořad otázky, které by mohly být vyřízeny snadněji. Ne, nejde o denní jejich přírůstky v desítkách, ale jsou tu a je nutné na ně odpovídat.
Tak například jeden z dotazů zní, proč nejsou na těch soutěžích, které se pořádají celá desetiletí, žánry jako thrillery, akční filmy, horory, romantické filmy, a další, které přísluší profesionálním filmům, promítaným denně v televizních stanicích. Pokud se najde pořadatel, který bude mít potřebnou finanční podporu, může s tím konečně přijít. Nikdo mu v tom bránit nebude. Naši předchůdci ale dobře věděli, že amatérský film nemusí jít cestou napodobenin profesionální produkce, a někteří pedagogové a lektoři od takového úmyslu mnohé autory dokonce i s jistým rizikem varovali. Věděli, že se mohou autoři filmů docela dobře obejít bez nákladných staveb a výpravy, a že určitě nedosáhnou na to, aby měli herecké obsazení členy Národního nebo Vinohradského divadla. A v dnešní době asi nebudou mít dostatek aut, která by zobrazovala jejich honičky. Někdy se zdá, že je to docela dobře.
A pokud jde o některé komedie, tak určitě není ke škodě, že se točí to, co je dnes dobře viditelné v hlavním večerním vysílání našich televizních stanic. Některé z nich by si zasloužily označení „povedené taškařice“. A že by zrovna dnešní autoři chtěli točit něco jako jednotlivé díly plytkých a sladkobolných českých a jiných seriálů, o tom se dá docela dobře pochybovat.
Na druhé straně se jako bizarní dotaz jeví to, že skupina autorů, kteří se v oboru teprve rozhlížejí, přicházejí s otázkou, že mají půlhodinový hraný film, a ptají se, že až bude opět na pořadu celosvětová soutěž UNICA, zda by bylo možné film poslat přímo tam nebo aby film přivezli na soutěž. Jsme členy UNICA od roku 1937. Od té doby se konala soutěž v každém roce kromě těch posledních, ale mezi tím probíhaly nejen kongresy, ale také jednání předsednictva několikrát do roka. Náš delegát Václav Havlík v padesátých až sedmdesátých letech byl dokonce celých 25 roků viceprezidentem této organizace. Ale závěry jejich jednání, která jsou dodnes pro nás jako pro členský stát závazná, nejsou uvedena na chytrých telefonech, takže ne všechno si dnešní zájemce může o nich přečíst. Protože prostě v té době žádný internet nebyl.
Pokud se znovu přeneseme do dnešních dnů, lze se jen těšit na to, až nastane doba, kdy usedneme do našich kin a po zhlédnutých filmech si o nich popovídáme. Určitě se dočkáme.
