Nedávné časové omezení kdysi slavné Mekky amatérských dokumentaristů Benátek filmových amatérů s téměř šedesátiletou tradicí vede k zamyšlení nad tím, jak se mísí místní kulturní událostí s tím, co lze označit jako celorepublikové. BFA, navzdory tomu, že to byla dříve záležitost nejméně dvoudenní, se zúžila na sedm hodin trvání včetně přestávek. A podle vyjádření pořadatelů se tak bude dít i v příštím ročníku.
Dá se pochopit, že pro Městský úřad je to jen jedna z mnoha akcí, zařazených do rámce místní kultury. Není levná, a hlavně není početně navštívená. Když bude jejich Lidová škola umění pořádat koncert, mají zaručený plný sál. Na děti, které účinkují, se přijdou podívat nejen rodiče a sourozenci, ale také babičky, dědečkové a sousedé. A vůbec nezáleží, s jakou kvalitou se setkává jejich vystoupení. Konečně, známe to i z našeho oboru. V rodinách se babička vydrží dívat na své vnoučátko, které zachytil jeho bratr na mobil třeba hodinu. Malá Terezka se učí jezdit na kole a ve zcela zmatečných záběrech, bez ladu a skladu, je přece důležitá Terezka a ne to, s jakým výsledkem je její jízda natočena. A v Benátkách se promítají filmy nějakých cizích autorů, z nichž ani jeden není z Benátek a okolí, ba ani z okresní Mladé Boleslavi.
Je tu ještě jeden prvek. Hrdost na to, že malé město pořádá celostátní akci a město se tím pádem může proslavit. Jenže kde je nějaká odezva, kde se objeví, že právě Benátky byly pořadatelským městem. V novinách? Leda jen v těch okresních. A to je přece málo. Přesto všechno se v minulosti rádi ujali pořadatelství ti, kteří stáli na začátku. Stačí připomenout několik jmen. Jelínek, Baptista, Černý, Abrahám, Zajíček, Peterka. Ti všichni vytvářeli tradici BFA s nadšením. Hrdost nad pořádáním velké akce dnes rychle vyprchává. A když se ještě k takové skutečnosti přidá to, že ti autoři jsou nějací staří a mladých je málo, akce může také skončit, tak jak se to stalo na Beskydském ještěru ve Frýdku Místku. A navíc, jsou to stále ti stejní.
Film, i ten dokumentární, je umění a k jeho natočení nestačí jen ta poslední kamera nebo dnes i fotopřístroj, ale i talent a píle. Proto také amatérský film není masový, jak si to myslí ti, kteří mačkají denně spouště svých mobilů, a mnozí z nich se cítí být také fotografy a filmaři. Být talentovaný, to není nutný předpoklad pro ty nahoře, pro profesionály, platí to i pro současnou amatérskou špičku.
