Musíme poděkovat panu Pražanovi, který je nositelem „živé paměti“ oboru do dnešních dnů. Jako jeden z mála umí dát věci do souvislostí a uceleně je zdokumentoval v několika vydaných knihách i v sérii úvah na Filmdatu. A nebojí se smysluplně konfrontovat. Jak chvályhodné.

Je fajn se dočíst, že už po revoluci padla témata jako filmová nezávislost a tvůrci si uvědomovali, co zrušení socialistického výrobního filmového monopolu znamená.

Nasnadě je kategorizace obou proudů, kterou už ostatně v praxi aplikujeme.

Bylo by nefér chtít změny po filmařích, kteří si za dob vlády jedné strany na něco zvykli a našli si v tom zalíbení. Za tehdejší situaci nenesou zodpovědnost a museli se celému systému přizpůsobit. A dělali to skvěle, našli v amatérském proudu ostrov svobody a jejich snímky ještě najdou postupného docenění.

Stejně tak je nefér, chtít po mladých lidech, kteří dnes mohou točit a zveřejňovat snímky úplně v jiných podmínkách a onu dobu nezažili, aby zapadli do zajetých kolejích amatérského filmu, které se desítky let vyjeli specifickým způsobem.

Proto dávají smysl oba proudy, ten amatérský (neprofesionální) a ten nezávislý (poloprofesionální), doplněn logicky souměřitelným filmem studentským. Jestli názvosloví přetrvá, nebo se zvolí jiné, na problematice nic nemění. Zůstává to podstatné, aby se nemíchali filmaři se zkušenostmi, vyspělou technikou a ochotou do filmu investovat peníze, s těmi co začínají nebo tvorbu dělají bez větších ambicí či pro čirou radost.

Této problematice se zabýváme ne portále Unitedfilm, kde sbíráme postřehy a zkušenosti z celého světa a navrhujeme adekvátní řešení. Doufejme, že se v budoucnu dočkáme inovací v oboru a dojde k vetší popularizaci nekomerčního filmového proudu, který desítku let zpátky ukazuje, že umí být v mnoha případech lepší než ten komerční a plně profesionální film.

Lásku, ochotu udělat něco navíc nebo zarputilost k filmové tvorbě si totiž koupit nelze a všichni vidíme, jak dnes vypadá odevzdaná práce jen za honorář, bez vlastního vkladu. Proto ideály nezávislého filmu, vymanit se tradičním výrobním strukturám a mít celý film pod kontrolou dávají stále velký smysl. A věřte, že zajímavý film nepotřebuje nutně miliónové rozpočty.

Malým příkladem může být progresivní herní průmysl, kde nikdo nezávislé vývojové týmy nezpochybňuje a celá nezávislá herní odnož je zajímavou alternativou k velkým komerčním hrám.

Proč tomu stále není u filmu?

Ptám se obligátně řečnicky na závěr, přestože už po svých zkušenostech znám neradostnou odpověď.