Vážený pane Kozáku, rád jsem si přečetl váš obsáhlý článek o panu Josefu Brožovi. I s poznámkou, že v historických publikacích se o něm psalo jen málo. Přirozeně, že jsem si musel připustit, že jde o moji knihu. Rád vysvětlím, co je toho příčinou. Knihu „Kronika českého amatérského filmu“ jsem psal dva roky. Svazky odborné literatury a záznamy, sahající až do začátku dvacátých let minulého století jsem měl v jednom pokoji až do stropu. Kniha se svými 320 stranami je především o organizátorech a tvůrcích. Je mi to líto, ale mezi autory významných filmů Josef Brož nepatřil. Ne že bych se chtěl chlubit, ale podle zjištění ing. Ladislava Františe, který se svou perfektní angličtinou zkoumal. jak to vypadá s historií amatérského filmu jinde, zjistil, že se nikde v takové podobě žádná kniha, která hodnotí vývoj amatérského filmu v Evropě nevydávala. Jen Rakušáci měli něco podobného, ale v menším rozsahu.

Josefa Brože jsem znal samozřejmě dobře. Byl vynikajícím technikem, setkávali jsme se nejen v klubu ČKK, ale i na soutěžích, nejčastěji na Rychnovské osmice, dokonce i na třídenních předvýběrech, které „osmičce“ předcházely, a také na Brněnské šestnáctce. Dokonce jsme byli spolu i ve Swierardově Zdroji v Polsku, kde se konala mezinárodní soutěž. Následně mnohokrát v Praze v jeho holešovickém bytě. Byl zástupcem filrmy Bolex a měl kamery, které mu jiní mohli závidět. Ano, uměl lepit magnetickou stopu na film, a dařilo se mu to. Byl i vyhledávaným společníkem, humorný, příjemný. Pokud jde o techniky, bylo jich hodně, nekonečné řady, dokonce tehdy v klubech existovali nejen ti u projektoru, ale i jako osvětlovači. Bez nich by se žádná soutěž neobešla. Bohužel, když jsem organizoval třináct celostátních soutěží v letech 1977 až 1990, Brož na nich v Hradci Králové, kde se soutěž konala, nepromítal, protože se už v té době uchýlil mimo Prahu. A Hradečáci měli také svoje promítače. Přitom měl k městu vztah, vždyť se narodil jen deset kilometrů od Hradce. Musím ale přiznat, že lektor mé knihy, Ing. prof. Josef Valušiak mi vytýkal, že jsem věnoval příliš mnoho pozornosti tím, že jsem uváděl, kromě tvůrců a popisů filmů, jaké kamery a projektory se v jednotlivých etapách vyráběly. Ne všichni profesionálové věděli, že filmový amatér má stejné problémy se svou tvorbou, jako je jeho zájem o technické novinky. Snad nejlépe to vystihl kameraman Josef Hanuš, který říkal, že když se u nich uprostřed natáčení něco stane s kufrem, (v hantýrce profesionálů kamera), tak všichni herci včetně štábu jdou do hospody a vrátí se až po opravě kamery. Když se stane něco s promítačkou na amatérské soutěži, všichni amatéři se nahranou k přístroji a vytáhnou šroubováky a radí promítači, jak to má opravit. Možná, že měl pravdu.

Závěrem chci říci, že tak jako vy, i já si rád na Josefa Brože vzpomenu.

Moc hezky napsaná vzpomínka na skvělého člověka.