Milý Pavle, děkuji za poučení, co je politika. Je vidět, že máš tu kantořinu v sobě, že jsi točil školní filmy. Ale každé poučení se cení. Ano, filmoví amatéři měli zájem tematicky se vyjadřovat k veřejným věcem. Hlavně v dokumentech. O lidech, kteří točili filmy, v nichž se objevily prvky kritiky v době socialismu, vím hodně. Znal jsem je osobně i jejich snímky. Mnohé z nich jsem nechal zkopírovat do archivu, který obsahuje 350 kopií. Jen šestnáctky, osmičky se kopírovat nedaly. Za totality se s tou kritikou muselo jít na trh opatrně, protože mnohé z nich byly podrobeny kontrole na předvýběrech soutěží. Tuto činnost prováděli vesměs inspektoři kultury, kdyby to dělali metodici, určitě by se u autorů zesměšnili. Stalo se, že film „Normalizace“ Milana Kazdy ho dostal do vězení a Mihlemu film zabavila StB. Jenže ty píšeš o něčem, co probíhalo před 40-50 lety. Kdo si na to z dnešních filmařů pamatuje? Jejich dnešní tvorba je značně odlišná. Podle ní se nedá usuzovat, že je prostě nezajímá veřejné dění.
Ale my oba píšeme o něčem jiném. Tvá poznámka se týkala toho, že nemáš žádnou odezvu tvého článku a na vině jsou asi příznivci pirátů. Nevím proč právě oni. Je to demokratická strana, která má v programu mnohé nového i progresivního. Ale tím, že se vyznají v počítačovém hledání, mají za úkol podívat se do devadesátých let, kdy jaksi zmizelo zcela prokazatelně 900 miliard. Jsou slušní, vzdělaní, mladí a na rozdíl od jiných jsou bez škraloupu. Ozvalo se hašteření, co si to dovoluji. V parlamentu si museli vyslechnout poznámky, že jsou to kluci, že ničemu nerozumí a že nemají žádné zkušenosti. Pan exprezident Václav Klaus na ně útočí, na internetu se dokonce objevilo, že je nenávidí. Dá se pochopit proč. To hašteření nezastavily ani volby, naopak, denně jsme svědky nových a nových útoků, včetně urážek. Divím se některým politikům, že se svou temnou minulostí mají odvahu a drzost vstupovat na nejvyšší místa ve státě. A kolik lidí tyto lidi podporuje. Konečně není to nic nového. Už v roce 1946 si třetina národa zvolila dobrovolně diktaturu. T.G. Masaryk si už v roce 1919 povzdechl: Demokracii už máme, teď ještě ty demokraty. Máme demokracii, tak ať si každý volí, koho chce. Na západě se nikdo neptá, koho bude kdo volit. Tak jako je zcela vyloučené, aby se ptal na plat nebo na výši důchodu. V naší hospodě se o tom diskutuje tak, že někdo zařve: „Franto koho budeš volit. Ne snad toho blbýho Topolánka?“ A ono hašteření a prosazování té jedné správné strany je pro nás zcela typické. Volby dopadly,
jak dopadly. A zaplať Bůh, konečně bez komunistů v parlamentu. Vím. co dokázali provést. 25. února 1948 nás šlo na Hrad podpořit prezidenta Beneše 7 tisíc, v Nerudově ulici nás zastavila Noskova policie. Utekli jsme do kostela proti Rumunskému velvyslanectví. Dále u mne vyhazov ze školy na konci osmého semestru, protože starší bratr utekl v roce 1948 do USA a stal se vojenským pilotem. Následovalo dva roky v PTP 52 v Zaječově, a tři roky dolů v kladenském revíru, protože by nás z vojny jinak nepustili. A protože jsem neměl tu správnou červenou knížku, musel jsem se překvalifikovat, nemohl jsem dělat hlavního účetního. Jsou mi směšní hrdinové, kteří v rozhovorech uvádějí, jak bojovali proti socialismu tím, že po flámu čůrali na pomník Klementa Gottwalda. Ty nenávistné projevy, které se dají číst na internetu, zcela zbytečně dělí naši společnost. Včera jsem se v sloupku o diskusi dočetl, že až se Zeman uzdraví, tak s tím slepencem zatočí. Opravdu nějaký demokrat. Divím se, že tolik lidí se nedokáže smířit s tím, že prostě jejich oblíbenci ve volbách prohráli.
Pokud jde o dnešní témata filmů, ta se mezi autory těchto bojůvek příliš nedotýkají. Proto jsem mluvil o jejich cti. A tvoje poznámka mi připadla, že je mimo mísu. Termíny jako slepenec namísto koalice, to čteme denně. Jsou všude v Evropě, nejznámější je CDU/CSU. Chodil jsem do stejné školy jako pánové Zeman, Klaus a Babiš. S tím rozdílem, že v letech 1946-1949 jsme probírali ještě kapitalistickou ekonomiku, a oni už tu socialistickou. Bez velké podpory a vysokoškolských koleji. Ve svých 93 letech se už do současných politických pletich zatáhnout nenechám. A na závěr přidám jedno arabské přísloví: Psi štěkají, a karavana jede dál. Emil Pražan.